když jsem psla kamrádovi do školy úvahu na téma -DNEŠNÍ SVĚT
Úvaha na téma dnešní svět
Každý jistě občas přemýšlí o životě, o světě..o životě na tomto světě. Jak vzniknul, kde jsme se tu vzali my a spousta jiných stvoření? Je to vše jen šťastná souhra náhod a nebo osud? Nebo je někdo vyšší, co vše řídí? Někdo, kdo ví o všem co se stane, stalo a teď se děje? To jsou jen otázky. Otázky na které nikdy v tomto životě nedostaneme odpověď...
Co se děje ve světě okolo nás? Je to všechno v pořádku? Nepřipadá vám, že se svět pomalu ale jistě řítí do záhuby? Proč jsou v jedné zemi lidé chudí, nemocní, bez jídla a pití a v druhé si jezdí drahými auty, chodí do luxusních restaurací a staví si noblesní vily..?
Ročně umírá osm milionů lidí proto, že jsou příliš chudí na to, aby zůstali naživu. Víc než 1,3 miliardy lidí dnes spadá do kategorie absolutní chudoby. Dvě miliardy lidí nemají elektřinu. Přes miliardu lidí nemá přístup k vodě či k jakémukoli vzdělání. 1,5 miliardy lidí žije bez základní lékařské péče. Polovina světové populace žije s méně než 2 USD na den. Jedno ze tří dětí mladších 5-ti let trpí podvýživou… to jsou katastrofální čísla, která si jen málo kdo uvědomí. Nebudu předstírat, že ani já jsem se o takové věci nikdy příliš nezajímal..a proč taky? Člověk který nepoznal bídu a utrpení na vlastní kůži jen těžko dokáže soucítit s někým kdo v takové situaci je. Těžko si připouští, že zatím co on do sebe cpe k večeři půl kuřete, tak na druhé straně zeměkoule umírají lidé právě proto, že nemají co do pusy.. Nemá to nic společného se sobectvím, týká se to právě s neuvědomováním si tohoto závažného problému. Napadl mě jeden citát, ke kterému není třeba žádný komentář…
Jestliže jsi dnes ráno vstal z postele spíše zdráv než nemocen, jsi šťastnější než 1 milion lidí, kteří se nedožijí příštího týdne.
Jestliže jsi nikdy nezažil boj ve válce, nepocítil osamělost ve vězení, agónii týraných nebo hlad, pak jsi šťastnější než 500 milionů lidí našeho světa.
Jestliže můžeš vyznávat náboženství beze strachu z hrozby, že budeš zatčen nebo zabit, jsi šťastnější než 3 miliardy lidí na Zemi.
Jestliže máš jídlo v ledničce, jsi oblečen, máš střechu nad hlavou a svou postel, jsi bohatší než 75% obyvatel tohoto světa.
Jestliže máš konto v bance, nějaké peníze v peněžence a hromádku drobných v krabičce, patříš k 8 % blahobytných lidí na světě.
Toto je jistě téma o kterém bych mohl psát půl dne a nedobral bych se konce,ale není to jediný problém dnešního světa, proto bych rád napsal pár řádků i o tom co se bezvýhradně týká nás,.. to s čím se setkávám každý den, to co je okolo, co nás obklopuje. Jedním z takových témat jsou bezesporu drogy!
Problém drog je starý jako lidstvo samo. Kdo by třeba řekl, že tabák je droga? Droga s kterou potkáte dnes na ulici děti, puberťáky, dospělé…Tabák, alkohol (legální drogy) a marihuana jsou 3 nejdostupnější drogy pro mládež. Jsou označovány jako vstupní drogy, neboť to jsou drogy nejčastěji užívané, když s nimi mládež začíná experimentovat. Otevírají ale dveře dál! Dostupnost drog na českém trhu je šokující. Není problém sehnat jí na ulici, když víte kam za ní jít, či kdekoli na diskotéce, zábavě, hospodě.. Nabízí se mi otázka, proč vlastně lidé chtějí něco takového zkusit? Už od školy nám přeci tloukli do hlavy, že je to něco špatného, něco co nikdy nemáme zkoušet! Možná právě to zakázané ovoce, možná problémy, které se v daný moment nedají jinak řešit? Sám zkušenost nemám, nemohu posoudit, co dokáže člověka dohnat k tomu,aby něco takového vzal. Jisté ale je, že drogově závislých lidí přibývá a pomyslím- li na to, že jednou já budu otcem a mé dítě bude vyrůstat do takového světa plného nástrah,nemám příliš dobrý pocit z toho, že pomůže jen neustálé zakazování a upozorňování na možnou zkázu, která číhá za příjemným prožitkem z drogy.
Svět kolem nás je bezelstný a proměnlivý a záleží na člověku jako jedinci, jakou si vybere cestu. Jisté ale je, že lidé, kteří jsou jen o pár generací starší by nám vyprávěli úplně o něčem jiném. Jistě- zažili válku, bídu, strach a nemoci.. ale život který v té době žili by se nedal vůbec přirovnat k tomu, jaký žijeme my dnes. Z vyprávění od své babičky si vybavuji povídku o jejím žití s dalšími šesti sourozenci v baráčku, který měl dvě místnosti, tři postele a podlahu udusanou z hlíny.. Jen těžko si někdo něco takového dovede představit. Je třeba ale uvést i dodatek k té povídce – „ všichni jsme se ale měli moc rádi, drželi jsem při sobě, jeden na druhého jsme nedali dopustit, pomáhali jsme si a byli jsme šťastný, že máme střechu nad hlavou, protože někdo neměl ani to“ !!
Posuňme se teď do roku 2007 a zkusme si něco takového představit? Byli bychom i my šťastni? V baráčku, kde by nás spalo na jedné posteli tolik, že by nám z ní koukaly všechny končetiny.. Neznali by jsme banány, kiwi, pomeranče.. neměli by jsme k dispozici šampon s kondicionérem , sprchový gel všech možných vůní nebo prací prášek, který vypere i zašlou barvu.. Kdyby nám teď dal někdo do ruky valchu a mýdlo s jelenem a řekl – „a teď per“!! Asi hrůzná představa, že? O to horší na tom všem je, že dnešní člověk tohle vůbec nevnímá. Bere jako samozřejmost, že si dojde do supermarketu za rohem a za pár minut odchází s igelitkou narvanou jídlem. Doma si rozsvítí světlo, zapne elektrický sporák a uvaří si oběd.. To vše je pro nás samozřejmost.
Dnešní člověk už se neumí radovat z obyčejných věcí, neumí si ten život užít tak jak si ho užívali lidé dřív.. Dnešní člověk se neustále za něčím honí. Chce být úspěšný v práci, chce za to být nadstandardně ohodnocen a je schopný pro to obětovat všechen svůj klid, své soukromí a někdy i rodinu… stoupá počet lidí, kteří trpí depresí, kteří chtějí ukončit svůj život, jelikož ten „krok“ který nám teď život nastavil, jednoduše nezvládají. Ale to už by bylo zase na úvahu o trochu jiném tématu. Kdybych to všechno měl nějak shrnout a ukončit, napadá mě jen jedna věta, která by to zvládla za mě a ta zní.
Vidíš-li, kolika se vede lépe, pomysli na ty, jimž se vede hůře.
-Seneca-
pomoc
(janča, 6. 5. 2009 15:01)